11. Videokonference - Fairtradový obchod Tuk Tuki
Zorganizovali jsme videokonferenci na téma Fairtrade s paní Markétou Nešporovou. Technika opět zklamala a přes velkou snahu pomocníka z 6. B Michala Gřeška jsme museli volit mezi kvalitním poslechem nebo obrazem naší skupinky. Zvítězil zvuk a tak jsme se na paní Nešporovou dívali na interaktivní tabuli, ale kdo s ní chtěl mluvit, musel se pořádně naklonit k notebooku, aby ho viděla a slyšela.
Nestatečnější byla Michaela Hladká, která se tak stala mluvčí celé skupiny. Představila náš tým i jeho cíle a položila první otázku. Protože jsme si nestačili dělat poznámky, vznikl tento článek na základě informací, které o sobě paní Nešporová napsala na webových stránkách svého obchodu Tuk Tuki.
1) Co je Tuk Tuki?
"TukTuki je mým plnícím se snem, který zabírá čím dál tím víc místa v mé hlavě, životě i skříních. Je to kamenný a internetový obchůdek s Fairtradovým oblečením."
2) Mohla byste se nám představit?"
"Jmenuji se Markéta Nešporová, narodila jsem se v roce 1990 a v roce 2014 jsem absolvovala obor Mezinárodní humanitární a sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci.
3) Jak jste se seznámila s Faritrade?
Čím víc jsem se během studia zabývala tématem rozvojové spolupráce, humanitární práce i mezinárodní sociální práce, tím víc jsem nabývala pocitu, že bezhlavé rozdávání peněz lidem v rozvojových zemích tak nějak nefunguje. Rozpačité výstupy rozvojových projektů, závislost na pomoci a další otazníky vznášející se nad balíky proudícími do zemí Afriky, Asie a Jižní Ameriky vedly k tomu, že jsem se stále více přikláněla k heslu "trade, not aid".
4) Mohla byste nám více říci, jak vás napadlo otevřít váš obchod?
Poté, co mi nápad pár let klíčil v hlavě, jsem se v květnu 2013 vydala na školní praxi do Bangladéše. V organizaci Thanapara Swallows Development Society, jejíž výrobky teď nabízím, jsem strávila tři měsíce. Nasávala jsem férovou atmosféru, obkoukávala proces výroby a zjišťovala, že je to všechno přece hrozně jednoduché. Žádná země není tak daleko, aby se odtud nedal poslat balík do Česka nacpaný zbožím a žádná bangladéšské vesnice není tak odříznutá od civilizace, aby se tam nedal poslat e-mail s objednávkou. V Bangladéši jsem se dostala na tu pravou fair trade vlnu, vyházela všechno, co jsem vezla tam, a krosnu na cestu zpátky nacpala vyšívanými taškami, šátečky a pouzdry.(více se o zkušenosti a způsobu výroby látek můžete dozvědět zde, o procesu získání značky Fairtrade v navštívené komunitě zde.)
5) Jaké máte další plány?
Bangladéšská zkušenost se pomalu rozrůstá do lehké posedlosti. Ta se projevuje třeba neschopností cestovat kamkoliv za hranice západní Evropy bez mapy a adres všech fair trade družstev v okolí. Mým cílem je objet všechny producenty, s nimiž spolupracuji, zatím se mi kromě Thanapara Swallows podařilo navštívit marockou organizaci Mushmina.
6) Co byste vzkázala zákazníkům?
Naprostá většina všech oděvů, které jsou k dostání v českých obchodech, dorazila na jejich pulty ze zahraničí. Některé přitom urazily i tisíce kilometrů a projely několika kontinenty. Zavírat oči před procesem výroby však není třeba stejně jako výčitky svědomí při vkládání každého nového úlovku do nákupního košíku. I oblečení totiž může být vyráběno spravedlivě či dokonce pomáhat. O tom přesvědčí například e-shop TukTuki s fair trade módou a oděvními doplňky.
